עברית שלי

Jsem Hana. K hebrejštině jsem si našla cestu přes hudbu, příběhy a ticho mezi slovy – ne přes tabulky a pravidla. Jazyk mě začal fascinovat dávno před tím, než jsem si uvědomila, že ho vlastně chci i učit. Postupně se k němu přidala vášeň pro židovskou kulturu, pobyty v Izraeli a potřeba vytvářet věci, které dávají smysl i radost zároveň.

Z téhle směsi vznikl Hebrejský výukový diář – projekt, který spojuje jazyk, ilustraci, každodennost a trochu jemného chaosu. Není to jen učebnice, je to prostor. Místo, kde se můžete učit hebrejsky svým vlastním tempem. Listovat, psát, škrtat, kreslit. Dělat si to po svém. Diář si už žije vlastním životem: byl vystaven na dvou výstavách, proběhlo k němu několik workshopů a vznikl o něm rozhlasový rozhovor. A co je nejhezčí – každý, kdo ho drží v ruce, ho používá trochu jinak. A to je přesně to, co jsem chtěla.

Studovala jsem hudbu a judaistiku, v současnosti se věnuji doktorskému studiu. Zajímá mě, kdo je člověk v mezních situacích – jak prožívá víru, paměť, tváře druhých, vztahy, když kolem něj svět přestává dávat smysl.

Ráda propojuji zdánlivě nesouvisející věci – jazyk s obrazem, výuku s příběhem, chaos s řádem. A diář je pro mě jedním z těch míst, kde to může všechno být spolu.